Tak jako každý rok jsem 17. listopad trávila na Národní třídě. Tentokrát sice v respirátoru a s nějakou elementární snahou o rozestupy, nicméně i tak jsem nevynechala tradiční položení svíček, návštěvu neziskového sektoru či setkání a přáteli ze všech koutů politického spektra.
V posledních pár dnech se, nejen v internetovém prostředí, hojně diskutovalo tom, zda myšlenka vzpomínání na 17. listopad už není příliš zastaralá. Zda bychom neměli trávit 17. listopad tím, že budeme vzpomínat na aktuální témata jako je chudoba, energetická krize či vzrůstající covid čísla v nemocnicích.
Jak možná víte, tak v tomto případě já patřím mezi vášnivé milovníky historie. Koukám ráda na dokumenty a čtu historické knihy. Zároveň se zajímám o moje kořeny. To vše považuji za něco, co je pro mě osobně velmi důležité. Uvědomuji si, tak důležitost 17. listopadu pro naše dějiny, jak v roce 1939, tak v roce 1989.
Co si však možná uvědomuji ještě více je vzkaz, který nám 17. listopad přináší. Je to vzkaz o potřebě osobní svobody. Ta osobní svoboda může mít mnoho podob, které si většina z nás za posledních 20 let měla příležitost vyzkoušet, ať už jde o cestování, svobodu tisku či možnost svobodně projevit svůj názor.
A právě proto, že je 17. listopad svátkem především o svobodě, tak by si každý měl mít právo jej trávit právě tak, jak uzná za vhodné. Pokud chcete diskutovat o chudobě, problémech současného světa, včetně absence rovnoprávných sňatků pro stejnopohlavní páry? Prosím. Chcete se věnovat protestování proti porušování lidských práv v Tibetu? Směle do toho. Chcete vyjádřit, že podporujete Evropskou unii, a že naše budoucnost není ve V4? Běžte na to! Chcete, si zavzpomínat na oběti komunistického režimu a uctít památku dění 17. listopadu na Národní třídě? Je to vaše svaté právo.
To, co se snažím vyjádřit je, že každý máme právo si svátek svobody a demokracie, kterým 17. listopad je, připomínat přesně, tak jak chceme. Myslím si, že není nutné se navzájem obviňovat, že zneuctíváme jeho památku, tím, že bychom něco konkrétního (ne)dělali.
17. listopad by měl být právě o té osobní svobodě. Dělat v ten den, to co uznáváme za vhodné. Nebo ne?
